Nemocniční

Noční chodbou kráčí tiše,

Nemají však žádný stín.

Jejich kroky nejsou slyšet.

Na okolí padl splín.



Bílá paní na kapačce,

tichý,mrtvý permoník.

Dvě postavy v temné rouše,

I ty se jednou přidáš k nim.



Velkou tichou nemocnicí,

Kráčí pyšný noční král.

Mijí pokoj dvaatřicet.

Zastaví se?Půjde dál?



Noc pobledla,slzy spadly.

Odložila okovy.

Břímě,které roky nesla,

odhodila do vody.



Pyšná noc se pousměje,

potichoučku vchází dál.

Za ní víla,polednice,

permoník má černý háv.



Měsíc bílým světlem zalil

celý pokoj třicet dva.

Zavřel oči mrtvé dívce.

Kouzlo,nebo náhoda?



Pod měsícem,pod hvězdami,

podobna je krásným snům.

Do paže si tuší vryla,

Cogito,Ergo sum.