Život

Život je jen krkolomné dovádění na pouti,
nediv se pak když ti někdo v přítmí krkem zakroutí.
Svědomí mám čisté, přesto necítím se nevinně,
vypadá to že žijem ve vakuové bublině.

Celý život podobá se horské dráze za dvacku,
stačí jenom vyklonit se a jsi rázem na placku,
u pultíku sedí ten, kdo řídí naše životy,
a za delší jízdu účtuje si nehorázné pokuty.

Osud, Smrt a nebo Zítřek, tak se asi nazývá,
když se občas usměje tak dráha je pak mrazivá.
A když někdy zatáhne za velkou páčku za pultem,
další malá dušička mu propadává životem.

Každý z nás je v loterii o to kdo pak půjde dál,
to je důvod proč se zatím každý pana Smrti bál,
každý přece potřebuje dostat šanci podruhé,
ten kdo získá vítězný los už nemyslí na druhé.

V této jízdě jedeme jen všichni sami za sebe,
všichni pevně doufáme že dostanem se do nebe,
málokdo však doopravdy uvnitř sebe věří že,
na té cestě do ráje se nevyskytnou potíže.