Místo prince princezna

Do hloubky obyčejného srdce
dva palce širokých rezavých hřebů
blíž a blíž k mysli a myšlence
k ponuré temnotě podzimních pohřbů.

Dva bílé řezáky přímo z úst
vlastní krev ze rtů navždy sát
místo obětí pronásledovaných múz
svůj slib a při hymně navěky stát.

Tíha kovadliny uprostřed hrudi
kde srdce mělo vždy být
erotické sny k ránu už nudí
popadám poslední dech a snažím se snít.

A barvou fialovou z tvých vlasů
k zemi padá obarven sníh
jak v osamoceném poli kukuřičných klasů
zní tvými ústy můj smích.

A to, že místo prince raději máš princeznu
v klíně svých nejtajnějších přání
nevadí, a proto se Já vždy rád ohlédnu
pro Vaše polibky a rukou dovádění.

Slečno hrej si se slečnou…