Svítání

Ještě jsou na obloze mraky, které si zapomněla noc.
Slunce nezaspalo, vychází svítání na pomoc.
Nikdo z lidí na světě nemá tu sílu, jen nebe si vystačí,
poslední z tmavých mraků odhání a hned je jinačí.

Nikdo na světě neumí bez štětců a malíře malování.
A mihotání hvězd na jitřní obloze jakoby volá o pomoc.
...Vždyť zase nastane noc...

I kdybych jenom jednou pro tebe plakala
hvězdy za tu chvíli nepoblednou.

Bojíš se ty víc než já, že stanu se neznámá,
že se ty chvíle neohlédnou, že zůstaneš sám
a já sama spoutaná a naše skutky vyblednou
spolu s tou ranní oblohou?

Ještě nevnímám obavy z odchodu od zrodu,
ještě je třeba posbírat ztracené, jinam se podívat.
Říká se tomu žít a láska a mít rád.