Sedmkrát bez tebe

Jak strašlivě hřeším
proč jsi mě k tomu přiměl
cítím se provinile
jak ovoce shnilé
určitě jsi to nechtěl

Hněvám se
na celý svět
na tebe
na nebe
na ptáky co zpívají
na každý květ
na čas co tak smutně
se plouží

Toužím
posedle CHCI
vidět a cítit tě
zas a znovu
poposunout dny
navzdory všemu shonu
nade mnou vyhrál
ten smyslný chtíč

Závidím
mrakům co táhnou pryč
někam v dál
slunci co tě smí
po tváři hladit
tvému polštáři
co přináší ti dobré sny
a ležíš mu v klíně

Marnivě
mrhám časem klidně
myšlením na to jak tvé oči září
stojím před zrcadlem
a prohlížím si sebe
jak bych ti slušela

Přežírám se
o tobě sny a představami
ikdyž bych neměla
na jazyku mě zebe
příchuť společného času
který studí a není

Líně
se převaluju ani nespím
čekám na společné rozednění
Jenom ležím v posteli
neschopná dělat cokoli
byť jenom vstát

Lakomě
tě nechci nikomu dát
urvat pro sebe největší díl času
slyšet nejvíc tvého hlasu
společně sledovat hvězdné nebe
mít jen pro sebe tvůj smích

Bytí bez tebe
je však ten nejtěžší hřích