Plášť

Už nechce ho nosit,
ten velký černý plášť,
nechce mít ten pocit,
tu strašlivou zášť.

Ten plášť těžký moc,
ztěžka pod ním dýchá,
temný jako noc,
do srdce bolestivě píchá.

Už chce běžet pryč
z tohoto světa,
možná jí do hlavy zabodly tyč,
možná je prokletá.

Pohár už dávno přetekl,
duše se prostě vypustila,
to ten špendlík, co se k němu připletl,
a ta smůla, co jí myšlenky rozpustila.

Ten plášť ji táhne k zemi,
knoflík však nejde rozepnout,
třeba je přilepen lidskými krvemi
a nedovolí jí ke štěstí vzlétnout.