televizní...

usazen v kalu dní
dívám se do oblohy
v nádechu doleritu
štíhlá věž
mlčenlivě shlíží
na poklidnou hladinu laguny
a v chodbách starobylých chrámů
šustí hábity mocných patriarchů...

už to vidím
dvojí stopy
obraz a zvuk
davová vizualizace
s otisky identity
jednotlivce...

možná by bylo zajímavé
naladit si jakékoli místo děje
takové malé
rekonstrukce dějin
nebo vize budoucnosti
ale
kam by se podělo soukromí?
nejspíš by nastala
totální destrukce osobností...

takže?

radši vypnu tu bednu
nebo z toho zblbnu
a budu si dál tajně snít
třeba jako mládě tura domácího
o šťavnaté trávě
a až se probudím
půjdu žít...