..de facto..
..de facto..
Anotace: opět jedna z momentových, náhlých..psáno přibližně v 01.10
Sbírka: ..mimochodem..
Za neznalost se nestydím a ptám se těch, co vědí
A stojím, dokud mohu stát - ať znavení radš sedí
Ramena nosím vzpřímená, ač pokoře se klaním
a pravdu ctím, byť zmožena je v ději prolínání…
Za radu umím děkovat! A o pomoc se snažím
Jdu cestami, co spletité, tak kroky mnohdy vážím
Souvislost hledám ukrytou - s vírou v Ty, kterým věřím
Ztrátou zbytečnost nazývám - a bohatstvím pár vteřin…
Na osud téměř nežehrám, však zkouším ho i měnit!
A smířená jsem s tím, co je. Chci moudře projít zenit
Dlaně mám něhou protkané, ač chvíle jsou, kdy raní
Barevná, kéž je záře má. I schopnost druhé chránit…
**
Komentáře (6)
Komentujících (6)
Doporučit
Tisk
Člověk musí umět zdravě pochybovat o krásných věcech, které ho potkávají v životě, stejně jako pochybuje o špatných. Pak rány osudu jsou snesitelnější. Ale to není můj šálek kávy, já jsem romantik. Mne to vždycky zdolá, a pak si jen říkám: "Vidíš ho, vola?"
ST*
22.11.2009 08:19:00 | Zasr. romantik
NIC není tak samozřejmé jak se zdá..čekala jsem na podobný koment, víš, de facto je ve významu opravdu, nebo opravdové, prostě podle skutečného stavu..a já ten skutečný stav v tuhle chvíli cítím takhle, byl-li dříve jiný nebo bude-li (což rozhodně ano), pak tu bude sice jiné de facto, ale i tak významově správné.
p.s. - povahy nejsou o samozřejmostech a já nejsem ta, co by se ráda před druhými idealizovala, ber to jen jako konstatování prozatimních pohledů mne samé na mne samou, a omylný je každý z nás...
21.11.2009 14:35:00 | šuměnka