Poslední námořník

Poslední loď, v posledním přístavu
V posledním městě světa
A na ní muž, co velkou svou odvahu,
Na moři zažívá léta

Strážce majáku, poslední z posledních,
Zůstává námořníkem.
Seschlý ruce, praskliny v nich,
Však vyplouvá se smíchem.

A jak už to bejvá u mořských vlků,
Jednou za čas posteskne si.
Na prstech spočítá těch prožitejch roků,
s povzdechne: „ Kde jsi? “

A tak natáhne plachtu, odřízne kotvu
na cestu poslední.
Napíše matce, manželce, bratru
Že život zevšední.