Dokud to ještě jde

Ústa dokořán, ale mlčí.
Hořké slzy omývají tvář.
Řasenku a oční stíny,
zachytí chomáček vaty.
Kousek po kousku čistí,
až projasní oči,přes které
je vidět na dno duše.

Tak málo stačí.
Jen se poobnažit,proud slz
hodit do potoku smutku,
nechat je plynout dál.

Stát na jednom bodě se nevyplatí,
ale předbíhat špatně psaný scénář
života,také ne.
Tak s tím něco vědomě udělej,
dokud to ještě jde.

Tak pálím strašáky v sobě.
Ten můj se jmenuje STRES.
Škoda každé slzy, která padne
na neúrodnou půdu.
Vyhodím je do koše s použitými tampóny.