Osmdesátápátá

Budu doufat,
že tu se mnou
vážně jsi.
Že se mi nezdáš,
stejně jako tisíckrát předtím,
když jsi byla
ještě vzpomínkou
ve tmě
za zavřenými víčky.
Že nejsi
jen další představou
a že všechno
z dnečního noci
pokryté tmou
je skutečné.
I stíny z ulice,
co ti tančí po těle
stejně jako moje prsty.
Snad jen ne
tak bázlivě
a nesměle
a na konečcích
s lehkou obavou,
že bys mohla zmizet
a navždycky splynout
s noční oblohou