Úsvit

Miluji chvíle kdy noc líbá ráno.
Proč je tolik nostalgie dáno
těmto vzácným chvílím,
v nichž temné stává se bílým?

Den objímá noc
svou sladkou náručí.
Noc neodolá...
je v jeho područí
tak získá její moc.

Sotvaže ho pohladí
a on se začervená.

Jak nostalgické svitání!
(Dva milenci jdou si v ústrety)
ted' nade mnou se sklání
(dlouze se spojí svými rty.

Sotvaže ho plíbí
hned se začervená!