Anděl Apokalypsy

Břehy slz a já se topím v nich,
obloha září, ach černou tmou,
v srdci prokletých,
květiny kvést nemohou.

V očích zášť a v dlaních mor,
do řeky! Jen topte pytle s nadějí,
a vy? Lidé dobří, zmizte v hor!
až naposled hymny k boji zapějí.

Tak rytíři, hurá, vpřed!
padni v krvi jak padá sen,
šíp našel Tvého srdce střed,
ach umíráš, tak přeci poražen?

Tak už spi, proč ještě vstát?
Jen se zamysli, má Tě vůbec ještě někdo rád?
snad ten květ, co jsi zaléval,
snad ten šíp, co košili Ti potrhal.

Ach, jako pýcha šíp z Tebe dřmí,
nech je, hyeny, jen ať se nakrmí.
Odlehči Tvoji černé duši,
Tobě, zdá se, i smrt sluší.

Podívej, ó padlý, svět Tě zapomíná,
je jedno, jak jsi miloval,
pro ní jsi už jen špína,
a ta se se štěstím neprolíná.

Beznaděj, smrt? To já jsem cnost,
jako nemoc nakazím všechny, i Tebe,
no tak, nehrej tu na lítost,
pššt, už si jde, už klepe!