TAK JSEM SE ZDRŽEL

prošle jsi
zavřenýma dveřma
mýho já
tulák co neťuká
co přímo vejde
z ulice
a nadrobí kolem sebe
kousky,střepy,konfety
bombony i ozvěny
zvonů ze sebe
řekneš
zastavil jsem se tu
cestou do nebe
a já povím kam bys šel
i já jsem něco
co na popel se rozpadne
až...
přijde čas...

ST

23.11.2009 13:25:00 | Mbonita

Dýchá smutkem...ale i tak to v životě chodí...

23.11.2009 07:10:00 | labuť

moc hezky jsi to napsal...

23.11.2009 06:54:00 | nejsembásník

jak zahradník co vyšlechtí překrásnou růži
u které se tají dech a hlava vůní opije se

23.11.2009 00:08:00 | Lady L

st!

22.11.2009 23:50:00 | hašlerka

Smutná a nádherná!***O Lásce.

22.11.2009 22:54:00 | janewe

Kapku Tě pochválím, moc ne, abys nezpychnul.

22.11.2009 22:01:00 | Psavec

/stojí o čekání?

22.11.2009 21:54:00 | Simísek

Skutečně hořkosladké verše. Dotkla se hluboko.

22.11.2009 21:08:00 | Dota Slunská

Pro mne velmi dobře čtivé, hlavně působivé, v jistém slova smyslu hloubavé a zamyšlenkové. ST!

22.11.2009 20:07:00 | NikitaNikaT.

První dvojverší je super.

22.11.2009 20:04:00 | ziriant

jsou stor(k)y a historky...
Mám jich na kontě taky dost,
ale bude jich zde mnoho,
kteří by Ti mohli závidět...

22.11.2009 20:01:00 | rybí prdy