Děvko!

Bolí ja řezná rána krvavá,
když od sebe jdou kolena.
Prudkými pohyby,
trhaj se žíly.
Zlomená děvka bez kázně a síly.

Utekla do pekel snad za tou vidinou,
že práce její bude jen malinkou skulinou.
Mezi hromadou špíny,
svalila se na koberec,
,,Teď se svleč!" zhodnotil své síly.
Klekni a dělej to co umíš,
nikdy´s to neviděla to, ale čumíš?

A pak, když krev po podlaze tekla,
ocel jako by,
sama v ruce změkla..
Nůžky se válely opodál,
chvíli chtěla být o krok dál.
Ukázat chlapovy, že není silnější..
Objetí ženské je jí teď milejší...