Mrtvá záře

Sváteční šaty, bílá tvář,
ponurá hudba, slzy kanou,
smuteční pochod ruší zář,
spatří ji až u hrobu stanou.

V kontrastu s tváří pana Nebožtíka,
dvě zlatá slunce, mince pro převozníka,
květy u nohou, hlína na prsou,
ženy sténají, muží se klepou.

Podivná krása, obdiv a úcta,
starší paní k rakvi přistoupila,
jediný dotek- mu políbila ústa,
hned zase pohled od muže odvrátila.

Jediná nepláče, vždyť nemá důvod,
v lásce a cítění je toho původ,
proč smutek chovat nad jeho tváří,
ach, jak je krásný, vždyť stále září.