Měsíc

Měsíček svítí na nebi,
můj milý spí v posteli,
zdají se mu krásné sny,
jak si užívá zimní dny.

Noc je pustá,
obloha je čistá,
jsou vidět hvězdy i měsíc,
já vzpomínám najeho líc.

Měsíc se zdá být osamělý,
protože je velmi nesmělý,
se sluncem je zasnoubený,
a proto je mu tak věrný.

Měsíček svítí na cestu,
on si jde pro svou nevěstu,
musí jít hory doly,
až se dostane do jedné stodoly.

Tam už čeká,
panna osamělá,
ještě meká,
že nemá co měla.

Znala jednu paní,
ta měla kozy páni,
za její hlas je prodala,
nic jí však nedala.

Takže němá slečna,
byla sice sličná,
ale bez hlasu,
proto neměla ohlasu.