Úsměv jako kýč

Zvlaštní mi je jedna věc,
proč ze všech poutačů a reklam
na nás usměvavé tvaře hledí,
když úsměv mizí z tváří lidí.
Jsem si jistá - to není klam!

Na každém rohu úsměv jeden
(nebo radši dva)
sotva výjdeš z domu ven
ze všech stran se na tě cení
krásné, zářné, úsměvy reklamní.

,,Vyceň zuby, tvař se fešně
co z toho, že falešně!
Za ty prachy! No to ber,
?že vlastně lžeš Na to ser.

Směj se, že chutná ti rama,
směj se už hipotéku máme.
Přitom za to skoro nic nedáme.
Směj se vždyt´ je to zdarma!"

A kdo se dnes usmívá jen tak?
I když mu ujede poslední vlak?
I když zmokne v dešti na kost,
úsměvů ze srdce není dost!

Jak smutné - upřímných lidí ubývá.
Na pozdrav ti kdekdo kývá
a myslí si: ,,To je, ale kráva!´´
Člověk má povahu pyšného páva.

Já osobně se radši zamračím
když smát se ze srdce nestačím.
Některé vtipy dnešní doby
zvláště ty plné pýchy, zloby
mě často zamrzí,
někdy až zamrazí!