Hranice

V dávném středověku
uzříš osamělou dívku
podobnou malému skřítku.
Nazvána zrůdou a bestií
potlouká se starou Anglií.
Zavržena rodinou
kráčí sama pod širým nebem,
hnána svou nevinou.

V dávném středověku
horda zlodějů a loupežníků
v jednom skotském lese,
který jméno Greenwood nese,
pod kapitánovým velením
zabívá se kradením.

Na hranicích Skotska s Anglií
uviděl kapitán ušlechtilého koně.
To zvíře ocejchováno zlatou lilií,
byl dar čisté panně.
Nyní patřil vysloužilým rytířům,
po krvy toužícím drancírům.
Jen co kapitána spatřili,
hned by ho nejraději zabili.
A ač kapitán zdatný bojovník byl,
na rytíře nestačil.
Zraněn mečem na boku,
potácel se na každém kroku.
A když omámen bolestí
spadl po příkrém svahu na anglickou stranu,
přesně tak tomu osud zřejmě chtěl,
aby v ten okamžik kapitán štěstí měl
a zůstal živ.

V dávném stredověku
na anglické straně,
rozléhají se lesy a zelené stráně.
Kapitán leží na voňavé trávě
a doufá ve své víře,
že nebyl zraněn ve velké míře,
a že záchrana přijde včas.
Pak zdálky uslyšel tichý zpěv
a v tu chvíli ho opustil veškerý hněv.
Osud mu na pomoc seslal dívku
podobnou malému skřítku.
Přišla k němu blíže,
a i když rána silně krvácela
starostilvá vráska zmizela z jejího čela.
V očích dívky zračil se smutek štvané laně,
přesto ale řekla:"Zachráním váš život, můj pane."

Ošetřila ho zručně, jako odbornice,
tu bolest ale nechtěl zažít nikdy více.
Ta dívka, která byla natvána zrůdou a bestií,
ta, co se potlouká starou Anglií,
zachránila kapitánovy život.

Vděčnost - to byl ten důvod
proč kapitán nabídl dívce
i přes svůj nehezký původ
jistotu a ochranu.

Hned se však oběvila překážka.
Jak horda zlodějů a loupežníků
přijme mezi sebe mladou dívku?
Velkou starost dělalo mu toto pomyšlení,
až jedinou možnost viděl v převlečení.

V dávném středověku
tak uzříš chlapce hubeného
v Greenwoodském lese schovaného.
Panošem nazván byl,
aby s kapitánem spokojeně žil.