bohužel, bohudík

Můžu ještě něco chtít?

Trochu času,
jen tak, pro sebe,
pro mý trapný já?

Trochu porozumění,
pro mě,
pro mý blbý nápady?

Trochu tolerance
pro mý názory,
pro mý ideje?

Trochu podpory
pro mé cíle,
pro moje touhy?

Dík za kamarády,
dík za rodinu,
dík za sebe,
dík za známé,
dík za všechny
co tvoří komplex sloupů,
o který se můžu opřít
celou svou vahou
...a oni to vydrží.

Ještě že život je,
takový jaký je,
protože kdyby nebyl tak těžký,
tak bychom si VŮBEC,
vůbec nevážili toho co máme.
To co máme,
by nám totiž přišlo jako směšně málo...
a ono to zatím je
skoro nezaslouženě mnoho.