25. listopadu

Ach Karino, má drahá!
Já dlouho Vám již nenapsala
ani řádku.
Jelikož moje bedra zmáhá
tíha a slabost nenadálá,
píši Vám v datum svého svátku.
Nejsme si věru příliš blízké
a ony drobné rozdílnosti
mne naplňují zármutkem.
Uchopit toužím plémě slizké,
donutit lháře k upřímnosti.
Ať neruší Vás v spánku zlém.
Rozdíl, ten neseme si v jméně.
Vy Karina, já Kateřina.
Proklatý osud v hloupých slabikách.
Přeji Vám, drahá, bez zájmu na odměně
ať lidé, jejichž hořká vina
ulpěla na Vás, zajdou v prach!
Jinakost sporná je nám dána,
já skutečná, Vy smyšlená
postava z jedné elegie.
Protože bývala jste milována,
a přesto lásce vzdálená,
Vás odsoudili mezi zmije.
A mě do hlubin hysterie.
Nechci Vás ovšem příliš krušit.
Štěstí a zdraví nechť Vám slouží!
Bohužel nevím, zda jste živa....
Pro život cizí ten vlastní nezadlužit,
přeji Vám dále. V první louži
se utopím. Voda mi zpívá
v krajích, kde se již netoužívá.