Blues o blbých ránech

Na prázdném stole leží harmonika
a sada nových strun
nedopalek v popelníku a v láhvi ještě rum
první ranní káva, v ní utopené probuzení
každodenní delirium
se kterým není pořízení

Jehla spadla do drážky
a hraje strašně starý pecky
na gramofonu po tátovi
co nechal mi tu všechny desky
a mě hlava třeští a oči pálí
hlasy lidí z ulice
ke mě doléhají zdáli
snad ještě spím

Zapálím první cigaretu
ať vím, že ještě žiju
a zmatky z pár holek
snad v hlavě přebiju
A pak zapomenu
že jsme se vůbec kdy znali
na všechny probdělý noci
a desky co nám k tomu hrály
na všechny slova
na všechny věty
jak cizinec ve vlastním bytě
ve vlastní zemi