Tramvaje a tulipány
Prosím vás, pane
řidiči tramvaje
mohl by náš vůz
na chvíli meškat?
mobil jsem dobil
přesto
něco tu nehraje
mohl bych vsadit duši
– na kolečka?
Prosím vás, paní
vy v času kabátě
bez slitování křičte
ať už to jede!
kol modrých jisker mi
nasaďte opratě
že bude bolet to?
– měl jsem to vědět.
Byli jsme, slečno, dva a
pak se mi počet ztratil
na římsách dáma tma nám
po ránu pihovatí
a zlomky pásků ptáci
roznesli od fontány
nocí je do nich vpsaný
vzkaz anténám rýmovaný –
tramvaj skřípá
skřípá
ale usmějme se deštěm
na tulipán
(okousané mraky
má rád).
Kámo –
opovaž se tvrdit
že je staveniště krásná brána
že je západ slunce tulák
že je město holka poďobaná
že jsou louže naše básně
že jsou stesky jejich prohlubinou
a ta vzniká jenom vlastně
když se na zebře
dva chodci minou –
ještě –
opovaž se napsat
že je život, co se rozestaví
že jsou cesty zdáním prázdné
že jsme na nich smetí – od představy
že nám bylo dáno tvořit
ale
někdy nejsme schopni
v dýmu
když jsou suchá dobře shoří
slova
v proudu
městem našich rýmů –
kde tramvaj skřípá
skřípá
–
ale usmějme se deštěm
na tulipán.
Přečteno 438x
Tipy 53
Poslední tipující: Ctěný pán, malá slečna, carodejka, ewon, Squat_the_world, Lota, vapiti, Noc17, jedam, Mbonita, ...
Komentáře (15)
Komentujících (15)