Náruč bluesové kytary

Naděje slečna svlečená,
potemněná myšlenka do černa.
Kapky deště padaj na zem, nikdo si jich nevšímá.
Malá tečka v životě bez barev.
Vzpomínat není na co, všechno bolí.
Zklamaní v obalu od čokolády,
mračna kouře válí se po nahým těle.
Party lidí někam jdou, asi pryč.
Černý auta hází kalužiny na kolemjdoucí.
Jen ten černej déšť usmívá se do očí.
Skluzavka do nikam vede do srdce.
Zklamání hadrem na podlahu.
Smutnej mrak válí se v hlavě,
jen mlha zdobí budoucnost.
Tupá kosa kosí hlavy smutných bezdomovců co nemají pro co žít.
Bezdomovec u sebe doma,
měl jet pryč, vlak vykolejil
. Další už nebude.
Útěk do sama sebe vrže v pantech.
Nikdo nechce odejít do černejch mraků.
Pohřebák marně myslí na život
a kolem jen ten černej déšť.
Bubeník z nebes s temnou basou v pozadí.
Přechod pro chodce vede do díry.
Jen tenký lano zachrání.
Silon života co nic neunese.
Trpká chuť cukru vázne v hrdle.
Odejít jinam i když není kam.
Toulka slzama co rozežíraj oči.
Nevidím kam jdu ale cítím že pád.
Dlouhý pád do náruče bluesový kytary.
Smutnej bubeník bubnuje za národ,
kolem jen černej déšť.
Není kam jít,
černej pohřebák v náručí vítá nás.