A...?

Cosi v břiše urputně se svírá…snad červ v útrobách, vnitřnosti mi nepožírá…
A má hadr útroby?
Jak ta šlapka půlnoční, použitá…snad sama sobě, zase něhu nevyčítá…
A má šlapka svědomí?
Život na vlásku, visel mi v náručí…snad stačilo jednou a do příště se poučí…
A není příště pozdě?
Vzdechy, steny, zašeptání – leč z cizího lože…snad jsem příliš hříšná, tak připravte mi nože…
A cítí hříšní bolest?
Prý jsem lhala – jistě, ale jinde, jindy, jiným…snad je to život, že nevinný je vinným…
A kdo je soudcem?
Chcípnout…snad radši v hlíně budu tlít… snad shora nebo odjinud, nad dušemi bdít.
A má duše oči?
Cikánka s pletí z alabastru –celá bude bílá…snad oči jako talíře vryjou si do paměti, a vpíjivé pohledy – taková jsem byla…
A mají oči duši?
Mrtvá nevěsta, svatební requiem dejte hrát…. snad vyklepem zas červy z očních důlků, vždyť budeme se brát…
A kdo nám bude svědkem?
Hadr, půlnoční šlapka, nebo lhářka…? Snad spálím je, k čertu s těmi co neexistují, bude ze mě žhářka…
A tenhle popel dáme do urny?
Opona už zatáhla se, nepospíchám… Snad sen zlý už pominul, konec hry, klidně dýchám nedýchám…
A je divadlo poučné?
A jednou, v rámci nekonečné involuce…snad vstanu z mrtvých, spánku bez poluce…
A všimne si toho někdo…?