Věčný boj

Nemám sílu potácet se mezi
svitem pouličních lamp
a poslouchat tiché písně večerního deště

otisky dlaní v smáčené hlíně
nevinně kreslí osudy,
pod zataženým nebem
hvězdy pohasly
a chyba za chybou boří mosty
ke štěstí,
když
v šedavém předměstí
uvadají ledové květy růží,
za city,

jež ztrácí se dnes a denně,
v proměnách známých tváří

- neproměnného já

zatraceného ve věčném bloudění
mezi dnem a nocí
s věčným úsměvem radosti a štěstí

budu snášet dál údery od života pěstí


Co jiného nám zbývá?

Bojovat,
i když už není
síla..