První advent

Vyšel ti z úst obláček dechu
a pak najednou se rozplynul
v tom mlhy hustém mechu,
v bílou to halenku svět splynul.

V oknech rozpálené svíčky
jsi viděl svůj vlastní odraz
a obyvatele s dobrými srdíčky,
kdyby to tak nebyl jen pitomý obraz.

Plápolal jim v očích plamínek
s řasami posypanými skořicí,
na dětská přání ptá se tatínek,
jsou tak jedinečná, okouzlující.

Stříbrní andělíčci otevřou svá očka,
vánočním nádechem obdarují světnici,
na zácloně zachytí se sněhová vločka,
ta jedna z těch několika tisíci.

Krb hrajíc tóny praskajících polínek
a vřelý úsměv na dětské tváři,
při pojídání všech těch laskominek,
co na stole prvního adventu jen září.