O rok starší

O rok opět starší,
vrásky prohloubil čas,
prach v nich zametl sluneční svit,
při polibcích na tváře sešlé.

Rok, mrknutí oka novorozeněte,
nekonečná doba v čekání,
když věnec náhrobní při dušičkách,
slzy z rukou k hrobu provází.

A tam v tom nápisu žijí věčně,
bez čekání na možnosti návratu,
čas utekl jim překvapivě lehce,
bez pláče jen s ústy od úsměvu.

O rok opět starší,
jen v saku, satén všude okolo,
skrz klimatizaci na mě táhne,
a smutek davu už bezbolestně nudí.

Poslední vzpomínku dávám v šanc,
kdy víko zapadlo a tma už nastala,
byl jsem v životě velký hráč,
a teď jen zadek mi začíná ohněm hřát…