Polárka

Oblohu zahalil temný samet,
jen tu a tam hvězdy vysvitly,
rozzářily i zbylých sedm planet,
že i měsíce ze smutku procitly.

To Polárka zářila ze všech nejvíc,
našemu Měsíci probudila emoce,
ten se snažil hodně, sebevíc,
ale srdce mu i tak bušilo divoce.

To Polárka má v sobě svůdnou sílu,
dráždivou a provokující esenci,
její kouzlo zastaví mu pulsující žílu,
vypadají tam jak láskou opilí milenci.

Rafinovaná ženskost se v ní ukrývá
a v něm zas dynamická vášeň,
ty jeho slzy – to ona je všechny smývá,
je tak do vytoužených snů unášen.

To on jí odhalil své skryté fantazie
a ona mu něžně zašeptala …už je noc,
vlna žhavé rozkoše se kolem nich rozlije,
Polárko, já tě chci, strašně moc.