Naděje

Schovaná
pod chodníkem
hluše odevzdaná
s uchem přitisknutým ke kameni

čeká

na konec

světa...

Schovaná
střepina v závětří
dějepisu i lidských řečí
tichá a nepochopená kniha...

Píšu

na konec

tečku

schovaná
tiše se směje;
zase jsem unikla zraku
zatraceně zatracených ztracenců.

/jo, a je to naděje/