Je tu stále s námi

Ztratila se. Ztratila se jako slabý paprsek slunce v hustém nekončícím mračnu.
Zmizela. Zmizela jako ranní mlha nad jezerem.
Odešla. Odešla pryč jako listonoška, když hodí do schránky dopis.
Utekla. Utekla jako kočka, která vám omylem vběhla do cesty.
Rozplynula se. Rozplynula se jako odraz vaší tváře na hladině.
Odletěla. Odletěla jako ptáček, který jen zazpívá dobré jitro.
Odplula. Odplula jako jachty odplouvají k dálnému obzoru.

Je pryč, jenže se zase jednou vrátí,
a až se to stane,
měli bychom zavřít oči,
zacpat nos a zakrýt uši,
abychom ji neviděli, necítili, neslyšeli,
zranila by nám zase duši,
její naléhání bychom opět vyslyšeli.

Víme že je pomíjivá, že působí bolest,
ale dokáže nás přesvědčit, dokáže nás svést,
omotá si nás kolem prstu, opět jí slepě uvěříme,
pak už není pomoci, zase pomůže zlehčit naše břímě.

Vlastně je úžasná, je důležitá a potřebná,
díky ní nepropadneme zoufalství,
umírá přece poslední,
je to naděje.