Chceš mě znát? Tak hledej mě...

Chceš mě znát? Tak hledej mě…

Cesta však je trnitá a žádný med to není,
Občas potkáš rozcestí, jímž se všechno mění.
Zhnusí se ti jisté chvilky životního dění,
Okrajově zakopneš i o přání a snění.

Na obláčku nehledej mě ani v bájném ráji,
Evidence mého jména se vede vedle v háji.
Neptej se však pocestný zdali „někdo zná ji?“
Neb i kdyby věděli by - rukou by jen mávli.

Bojím se.

Že kdybys našel zbytek duše, co ve mně ještě dřímá,
Musela bych být zas k Tobě OPĚT jenom přímá.
Situace bolestivá co vlastní bytí svírá,
Stejný konec – kdo znát chtěli, vždycky stejně mívá.

Tak proč?

Chtěl bys znát dál černých sazí , špinit si dál ruce.
Když slečen v barvách květinových jsou všude haldy přece.
Nejsem špínou povrchovou, co smyješ snadno v řece,
Mě vězní mříže pevnější, než kanárkova klece.

Chceš mě znát? Tak hledej mě …
Před deseti lety.