Všeobecné šílenství...

Zmateně pobíhám po střechách pražských činžáků
a nejspíš hledám smysl.
A stovky těhle baráků,
mě konečně srazily k zemi.
Abych nepošlapala jejich ega…

(Jaký ega…?)

Divní muži s divnýma ženama,
spěchaj do divadel,
aby mezi sebou vyplnili tu obrovskou mezeru.

Nikdo nepřemýšlí,
co bude až umřou všichni ptáci.

Jen já sedím na jednom z chrličů
a sama soustředěně pozoruju tohle město.

Bylo to asi včera.
Kdy bylo zas na Nuselském mostě narváno.
Davy šílených sebevrahů,
skákali hromadně bungee-jumping.
Bez lana…

(V ten den vypukla panika z všeobecného šílenství…)

Neměli jsme se bát,
přesvědčovat ostatní, že žijeme.
Neměli jsme se ptát,
co je to smrt.
Asi jsme jen měli lhát,
že tohle je ráj…