Nebe

Nebe v jeho očích. Jinak nic.
Krystal slzy tvoří z nich,
co bledne světlem večernic.
Vím, že možno bylo-li by,
nářek ťal by stěny plic.

Je andělem zle zbodaným
s odřenýma rukama.
Co jizev pojal, nezměním,...
A krásy láskou vydat chtěl,
však křídla sdřena stromovím.

Hrubou dlaní rty moje
hladí, měkce zpytuje.
Ač perutí svých nemaje
a bolestně jest poraněn,
spásou mojí duše je.

Toť dík můj Tobě vysloven.