Mezi blankytnými třpytivými oblázky...

Ztrácím se.
Mezi blankytnými třpytivými oblázky někde na břehu řeky.

A cítím se příliš unavená,
než abych dokázala otevřít oči.

Vím,
že někdy přijde déšť.
A já půjdu tam,
kam mě bude vést.

Najednou je mezi námi posvátné ticho.
(Po všech těch hádkách…)
Nejhorší je,
že nevíme,
proč jsme se hádali…

Ležím.
Mezi blankytnými třpytivými oblázky někde hluboko v moři.
A ty mě očima mlčky prosíš,
abych něco řekla.
Ale já mám strach teď mluvit.
abych neporušila tu krásu ticha.

S poslední cigaretou,
si prohlížím křivky jejího těla.
A všechen ten sluneční svit,
jest skryt,
pod jejími ňadry.

Už skoro nikdy nejsem doma.
(A ty jen tiše žárlíš,
že líbí se mi zrovna ona…)