Svou něžnou...

Někde v chlupatém koberci,
hledám svojí něžnou.
V tichosti pláču,
pro vlastní ztrátu.

A jaksi nedokážu pochopit, proč není čas…
(O trochu delší…)

Otisky psích tlapek,
tlačí mi na žebra,
abych nemusela vstávat.

A proč i přes všechny ty křížky na krku,
mě bolí srdce…

Oni neslyší,
jak mi zpíváš…
Ukolébavku na dobrou…smrt.

Ale ty víš,
že beze slov,
nezůstanu němá.
A přesto dál hluboce spíš.

(Tak dobrou a nashle zase zítra…)

Včera mi asi zapomněli říct,
že jsi nikdy nedýchala.
A že už nikdy víc,
nemusím trpět pro tvůj hlas.
Nejspíš vyrveš mi všechny,
nebo jen jeden vlas,
abych měla proč sténat…

(Neměl by být konec…teď to teprve začalo…)

A já zas v chlupatém koberci,
hledám svou něžnou…

Povahu… (?)