Lord, Sir a Pán

"Kdo to je, kdo příchází? Kdo světlo z venku provází?" Lord Židle rozhlédl se, vzhlédl, poté zase ztichl, zbledl.
"Haló... Je tu někdo?" Lord a jeho přítel, Sir Brána, pohlédli na toho pána.
"Jsem tu já a on, my dva jen. Však co chceš, byl jsi snad zván, jsi snad sen?" Muž, o mnoho menší než zdejší páni, hledal střípky odvahy, které náhle neměl k máni.
"Co jste zač? Kde to jsem? Co se to tu děje?" Muž byl bledý, vylekaný, strašpytlů již mnoho není. Sir Brána zasmál se pod vousy, kterými se tak rád honosí.
"A co jsi ty, malý muži? Cožpak u Vás představit se nesluší?"
"Já... já jsem Lukáš..."
"Ach, jak nelogické jméno. Však nám tohle může být jedno. Nuže, můj příteli Židle, přichystáme Lukášovi pohoštění, jedlé." Svět se změnil a před panem Lukášem, byl stůl a talíř, naplněný gulášem. Život si s ním pohrává a on náhle rozum svůj prohrává.
"Proč stůl je rovný, když vesmír je zas křivka. Je tohle pravda, či pouhá mýlka?" Lord Židle přemýšlel, nad pravdou světa, a stůl tam stál, teď mající tvar jak Kréta. Malý muž se vyděsil, světu kolem pohrozil.
"Co se to děje?... Já chci pryč!!" Utíkal zpět tam, odkud přišel, však Sir Brána jej hned do prstů věšel.
"Takové vychování, to není normální. Jsi malý a drzý, tvůj charakter mizí. Život tě naučí, že svět pouze poroučí. Lorde Židle, co teď s ním? Buď ho pustím nebo sním..." Lord Židle nevnímal, teď tiše sám sobě zpíval: "Proč guláš chutná, tak jak chutná, a červený je, to barva smutná?"
"Ach, nemysli, na takové nesmysly. Ten guláš je žlutý, jen na to pomysli." Žlutý guláš tiše bublá, či ne? Snad něco tam si mumlá.
"Má barva je mi svědkem, jsem Lukášovým předkem."
"Co to má znamenat? Co to zatraceně je?!" Lukáš se rozčílil, však ničeho nedocílil. Pouze Sir Brána jej potrestal, zacloumal jím v prstech a mírně popleskal. Potom jej pustil na zem, a změřil si jej svým dokladem - pasem.
"Neklej, ty potomku Guláše. Spíše přemýšlej, zda neznáš Tomáše?"
"Tomáš, to jméno se mi nelíbí. Lepší teď bude říkat mu Pán, co vše slíbí." Lord Židle usmál se svému nápadu, a hrdě zvedl svou bradu.
"Přiveďte Pana Slibovače, toho hlupáka a starého povaleče."
"Kdo je to Tomáš? A kdo ho přivede?" Lukáš, zděšen vším děním, začal, s tímto zpožděním, křičet a šílet z té představy, že život mu zařídil této popravy.
"Neznám Tomáše, nikdo takový zde není. Jsem tu jen já, Lord Židle a pan Slibovač, my všichni jsme nyní."
Do místnosti vstoupil muž menší postavy, stejné jako Lukáš, však trochu jiné povahy. Byl mladý, byl štíhlý, pln umu a síly, měl vlasy krátce střižené, však ruce divně zkřivené.
"Kdo vstoupil k nám do místnosti, a proč jej nikdo nehostí?"
"Nechce jíst Guláš, je prý jeho předkem. Nechápu, jsou zde nesrovnalosti s věkem." Pravil odpověď Lord Brána, na otázku Slibovače pána.
"Prosím vás, vy vypadáte lidsky. Co se to tu děje?" Lukáš vrhl se k panu Slibovači, a on odpověděl svému posluchači.
"Já kdysi vešel jsem do míst těchto, a nejdřív myslel jsem, že je to peklo. Však dnes již vím, že jinak je tomu, Lord Židle a Sir Brána jsou mudrci domu. Stal jsem se jedním z nich, nedobrovolně, zde přešel mne smích, jsem nyní jeden z mudrců, v bláznivém světě průvodců. Zda je to svět, kde chtěl bych žít? Ach, dovol mi smích, kterým chci to smýt." Pan Slibovač se zasmál dlouze, však suše, smutně pouze.
"Neznám tě cizinče, máš s sebou opici? Nebo mi vezeš svou šedou popelnici?" Lord Židle si prohlížel Lukáše, když ze stolu bylo slyšet Guláše.
"Má barva je mi svědkem, jsem Lukášovým předkem." Zelený jak ranní tráva, bučel Guláš jako kráva, smál se svému volání a začal smutné zpívání.
"Proč svět se mi tu hroutí,
jak žížala se kroutí,
proč můj uděl je býti sněden,
proč není jím spíš býti zděděn,
můj život končí tímto slovním zmetkem:
"Má barva je mi svědkem, jsem Lukášovým předkem."
"Kde Guláš byl, teď prázdný talíř, ten nezdvořák nenechal mi halíř." Lord Židle pravdu řekl nyní, Guláš byl pryč, jak Slunce po setmění. Lukáš, teď nehlídán Sirem Bránou, hledal cestu pryč, tu stezku známou.
"Povězte Lorde, zdá se mi, že ten mladý Lukáš utíká z území, kde žijeme my tři, kteří neznáme žádnou při."
"Proč je tma temná a světlo světlé? A proč vlastně existujeme? Proč je tělo mé teplé? Proč tento svět vlastně možný je? Ať jde celý třeba do háje."