Bez činu myšlenky

Kolikrát jen prošel kolem kostek,
z domina lidských těl,
čekají už takovou dobu na užitek,
na svůj pád, po postrčení prstem.

K sobě dva kameny zády postavil,
do tváří aby v životě si neviděly,
a hrát jim na notu, na jejich chtíč,
pokládat otázky o barvách druhého očí.

Skonem jejich život je zpečetěn,
viděly se jedinkrát jen v pohybu,
kdy polibek na ústa jim přišel dát,
vzájemně tak spojil dva, nikdy nespojitelné.