Morytát o svaté Barboře

...

Jdou krajem žalné zvěsti
Šíří se mezi dvory
O útrpném to osudu
Panny, svaté Barbory

Prý byla sličná, chytrá též
A čisté roucho její
Však krutá zloba mordýřská
O život obrala ji

Považte: otec uvěznil ji
V šeré, temné věži
By přinutil ji provdat se
A poddati se muži

Však Barbora si čistotu
Svou uchovati chtěla
Ani v mučení, v útrapách
By víru nezapřela

A když ji otec ukrutný
Chtěl bičovati v zlobě
Tu rozestoupila se zem
A ukryla ji v sobě

Pak poraněná do krve
Ve věži modlila se
Až každá rána po těle
Zázračně zcelila se

Když žádný z lidských úkladů
Nezlomil její zdraví
Rozhodl otec mordýřský
Že života ji zbaví

Však poslyšte, co stalo se:
Když z věže šla vstříc katu
Větévka suchá zapletla se
Do jejího šatu

Mečem jí hlavu uťali
Nehledíc strašné viny
Však větévka ta zlomená
Rozkvetla vprostřed zimy

Že každý došel odplaty
Kam lidská paměť sahá
Zde rázem z jasné oblohy
Blesk sjel do těla vraha

Od dob, kdy duše zmučená
V nebe se odebrala
Vzývána v nouzi, v těžkostech
Být podnes nepřestala

Patronkou všech je horníků
Vždyť země bránila ji
Co ochranu před neštěstím
Jí světlo rozžíhají

Lidová úcta vtiskla ji
I na obrazy v chrámě
Stává zde s věží, s mečem
Jenž sťal jí hlavu chladně

A mladé dívky svobodné
prut z třešně trhávají
V důvěře, že když rozkvete
Snad do roka se vdají

Od úst k ústům podnes
Její osud připomínán
Že kdo se zvůli nepoddá
O život často obrán

Jdou krajem žalné zvěsti
Šířící se mezi dvory
O útrpném to osudu
Panny, svaté Barbory

...