Nezazlívej...

Nezazlívej dechem mému retu
jež rád by tě lapil vzpovzdálí.
Krutá zima podobá se létu,
hrst polibků tváře rozpálí.

Nespím,vím to,ale sny se opět
vrací k místům mrakům vzdálené,
kde oči narazily ve vodě
do zrcadel hladin kalené.

V náhlém střetu bylo slyšet hlasy,
jakoby o pomoc volání.
Asi někdo toužil s lukem hrát si
a šípem si srdce poranil.

Tekou léta,tratí duše stíny,
mizí s vůni loňských jeřabin.
Nové růže povstávají z hlíny
s trny které nikdo nezbaví.

Nezazlívej šeptem mému zraku,
rád on by tě šťastnou pohladil.
Ale pohled podoben je vraku
když zrcadlo v moři vytratil.