Ocelové...

Její polibek s chutí ocele,
mě popálil tak nesměle,
že jsem měla chuť líbat jí dál.

Ledovými prsty hladí moje rány.

,,Dýchám tě..."
a všechno mizí.
Její heřmánkové dlaně,
provádí mě krizí.

Čeká na mě,
ve svém novém zlověstném tichu.
A mé vlastní slzy,
mají sladkou příchuť.

(Drásal mě ten pocit bezmoci,
když mi svými rty popálila celé tělo.)

Můj černobílý svět,
najednou hraje všemi barvami.
Utíkám pryč až teď,
protože měsíc ještě... nebyl v úplňku...

(Znova mě dostihla a není kam utéct...)

Její tělo z hedvábných dek,
(Dává mi...)
Ocelový polibek...