Zvon Hrany

Zvon Hrany

Co bys řekla si dnes
zahrát naší oblíbenou hru
na obrácenou polaritu?
Nebo
Já budu Atom
A ty mne budeš štěpit

Chci být bláznem
Co si zoufá
Chci být bláznem
Co v tebe doufá

A já se tě ptám co je to láska?

A je to tu zas
Tvůj oříškový vlas
Z té strany kde je máš delší

A hrome, zase píšu o lásce
Teď jen stačí zmínit
Že jsem motýl,
Pak napsat něco o sebevraždě
a má báseň
Je hotova

No nic
Snad abych už šel
Ty už chceš jít?
To jsi se tu moc neohřál
Zabiju tě
Zabiju tě
Zabiju tě
Zabiju tě
Zabiju tě
Ale pane, uklidněte se
Nebo vás nechám vyvést
za pohrdání soudem
Tak moment
Ctihodnosti
Ale my přece nejsme u soudu

Ach u všech bohů
Tohle je poezie??
Tak moment..

Všechny ty bláboly
Co tady smolím
Na jedno brdo jsou
A já?
Trochu se bojím
O mrtvou, duši mou

Ehm takže..

Motýl zbarvený do tyrkysového hávu
přidřepl na list okvětní

E?

To co se teď děje
Se na první pohled
Může zdát velmi výjmečné
Ale co k tomu dodat?
Snad jen že

Uprostřed pokoje
leží krabice
co to je?
Drhnu z lavice
Nad hlavou šumí
Větve olše
Mám zase touhy
Používat verše
V dáli cvrkot cvrčka
Snad na mne počká

Mohl by, já čekám furt na něco
Nebo na někoho

Moje poezie se řítí do sraček
To proto že jsem si tolik
Navykl používat volný verš
Že již neumím psát
Ty verše normální

A je to tu zas
Tvůj oříškový vlas
Z té strany kde je máš delší

Takže..

Motýl zbarvený do barev
Dětského slunce sedl mi
Do vlasů
Když polibky zasévám
Tvou šíji
Přivři oči
A já si představím
Že jsi neodešla

A aby má báseň byla
Kompletní
Ještě dodám
Že
Každým dnem kdy tě nemohu mít
Chci víc
A víc
A víc
A víc
A víc
A víc umřít
Ještě že spolu můžem být alespoň
V mých představách

A závěrem?
Ještě zkusím v rýmech psát
Ach lásko
Kdybych se
nemusel bát
ti tak
bez trestně
říkat

O čem že byla báseň tato?
Více méně vzato
Znovu o lásce
Hnědovlasé krásce
Motýlech a smutku
A to je konec
A to vskutku
Zazvonil zvonec
O mojí hranu
Já miluji
Jednu takovou
Co ještě?
Třeba kleště!