Generace opuštěných snílků část I

Pociťují snad tíseň?
a nebo se vzdaly naděje
kterou samy vytvářejí?
se ztracenou myslí nepohneš
když se její láska
schovala za náhrobním
kamenem a tiše vzlyká.

Vichr víří vlasy,
večerní nebe bude rudé
to sny které se rozhodly
uprchnout z lágrů
křičí nedočkavostí

" Přec nebojte se soumraku
dítky moje, ten znamením
cíle pro vás bude "

když zvhrlý plán byl domyšlen
jeden po druhém jej uslyšeli
to on větrem šeptal jim odpověď
pak v předznamenání útěku
nebe zbarvnili rudě

zlomení snílci
dotlačeni
odvlečeni
svlečeni z bázně
strachu
naděje

generace, mrtvá již po
prvním nadechnutí
bude sežehnuta prázdnotou...