Když Jitka měla svátek

Sny padlejch andělů
a iluze dětí.
Odstíny sametu
pouličního smetí.
...Když všude je tak prázdno

Městem se vleče
stín anděla s hvězdou
jež za ruku vede se s satanem,
vepředu muž se stříbrnou berlou,
co spravedlnost káže nad světem.

Prošli půl sidliště,
devět různých rodin.

Nad chudobou myšlenek movitých
i nad lásky bohatstvím chudobných
...Ted vši tři přemýšlejí

Nabiti elánem,vpřed hnáni vírou
povzbuzeni usměvem či strachplnou slzou
Dětí nové budoucnosti,
společnosti
...jež upadá.

Od setmění do večera hodin
svět duše dětství jim patřívá.
Jak noloží s tim časem krátkým
když každé dítě zlobivá.

Už odchází,hned zase zlobí.
Klepou-li hned se utichne.
Přetvářka v nich se s časem rodí.
I Alexandra Marí jí podlehne
...sic svého bratra miluje
....nadevše.

Večer stává se pomalu nocí.Plášt Mikuláše mizí v oblacích...
Smrad síry z čerta městem se line,on zas v pekle horoucím.
A anděl co křídla se mu porouchala dodnes bloudí po Praze.

Kdo ho zachrání??