Dívka s duší Shakespeara

Učitelka beze jména
mluví do třídy výrostků.
Předčítá slova básně slavné,
málokdo ji poslouchá víc,než na jedno ucho.
Většina klidně pospává a chrápe.

Ona plna hnusu společnosti
s ironií v duši čte dál.
Dramatičnost cítit v hlase,
do Julie z rodu Capuletů se prožívá.

Zavře-li oči Romeo stojí vedle ní.
V rytmu poetickém jí cos vypráví
a rudá růže v jeho ruce.
Ty dva láskou jsou proklatí.

Znechucena otvírá oči,
ze snu se do prázdnoty probouzí.
Vždyt ty děti ani netuší,
co je to poezií žít...

Okem hodí po celé té třídě.
Sluchátka v uších,kniha na stole
a hromada z nich dospává noci minulé
...i včerejší.

Ušklíbne se a chce znovu pohled
stočit na ty řádky posvátné.
Když v tom oko upoutá jí
ta co u okna sedí pokaždé.

Upřeně hledí přimo na ni či do zdi
a neslyšně cos vypráví.
Je to ten příběh tragedie,
však učitelka netuší.

- a ta dívka doufajíc,že jednou též
se její básně budou číst
do hodin mrtvé třídy.
Se zvoněním odchází
spát do hodin matematiky