Přelomy

Seděla, čekala na nesplněné sny
A vzdychala s každým novým ránem
Co přinášelo jen tmu s pár kapkami ranního deště
Kdy ospale mžourala do světel autobusů

Srdce jí bilo tak silně
On vyladěný na jeho rytmus
Pochodoval za ní
Jako cínový vojáček
Bez pudu sebezáchovy
A bezhlavě střílel z bajonetu
Ale nedokázal ji trefit
Protože byla daleko
Zahalená v mlze

Ruce bez rukavic zvolna přimrzaly ke kovovým klikám
Dýchala na skla
Do zarosených částí malovala infantilní obrázky
A bylo jí jedno
Kdo ji za ně soudil
Nevšímala si stínů na čelech

Tisknul tváře na její obrázky
Představoval si
Že je tiskne na její
Ukájel se představami o jejich chladné hebkosti
A toužil
Hanebně toužil
Koupil si tedy silnější kalibr
A střílel jím do lidí
Protože ji jako jedinou nemohl trefit
Kvůli třasu rukou
Který mu způsobovala její přítomnost

Jenže pak ona namířila na něj
Svým pohledem zmražených vloček v ledovci
A nechala ho osudu ledové sochy
Smutné, že?