Inkoust

Spadlo léto přímo vprostřed zimy
do náručí olověných dní.
Tonou slova v řádku mezi rýmy,
dokud se jim oči nezatmí.

Kdosi vylil inkoust tu na papír,
s kaňky hledaj větná spojení.
Černá krev se rozmnožila záhy.
Kde se ztratil piják k hojení?

Jo alkohol,ten uměl léčit ránu,
tolik,až se věřit nesluší.
Skvrny,ty se odebraly k pánu,
zůstaly však jizvy na duši.

Křížem zdraví inkoust plné sály,
ve svém množství jak si lebedí!
Desatero ztvrdlo sílu skály,
na vážnost se příliš nehledí.

Padá zima přímo vprostřed léta
s černou krví na břemenech ční.
List po listu nová kniha vzkvétá
do polštářů nekonečných žní.