Dno

Stojíš, do zrcadla se díváš,
jsi jako troska, slzy si smýváš,
je to jen život, co dává ti rány,
zprava, zleva, z každé strany.

Hledíš si do očí, sám sebe se ptáš:
"Tak co? Vydržíš a nebo se vzdáš?"
Nitro ti ničí pocity hrůzné,
mísí se v tobě příměsi různé.

Bojíš se toho, co bude dál,
myslíš, že život ti už tolik vzal,
hrej tu hru, co říká si Svět,
svůj život nenacpeš do páru vět.

Vlastně sám nevíš, co unvitř tě sžírá,
nevíš, čím tvoří se v tobě ta díra,
máš jenom tušení, však důkazy žádné,
v tomhletom procesu to nebude snadné.

Soudíš se sám, jaký trest si dáš?
Tolik ran bičem, že to nespočítáš?
Nebo jen zavřeš oči, ať si do nich nevidíš?
Co bude větší trest, to, nebo mříž?