Poutník

To jsem já, ten poutník,
ten seschlý strom bez stínu,
jak bez zápisu deník,
podoben nezdanému snu.

To jsem já, osoba bez života,
bez pocitů, bez vnímání.
Jako bez tónu nota,
jak černočerné svítaní.

Ať si to přeješ, jak chceš,
neexistuji, vlastně vůbec nejsem.
Jakmile mě však zapřeš,
jsem u tebe a neubrání tě noc ani den.

Jsem to bezvýznamné nic,
na kterém Svět se točí.
Co rád si vyjde v lese do ulic.
Chceš mě vidět? Tak zavři oči.