Mamince (Můj sen)

Kolik dívek může bdít?
Kolik může své sny žít?
Kolik slečen nadává?
Kolik lásku prodává?

Kde jsou teď tvé utopije?
Tvoje dcera stále pije?
Není to snad klamné zdání,
které jen tvůj strach pohání?

Zdá se ti být zas tak špatná?
Neschopná a málo platná?
A co syn? To nevidíš?
Jiným matkám závidíš?

Já nejsem tak špatné dítě.
Neznáš cizí, znáš jen sítě.
Nepravdivé obrysy,
co na zdání závisí.

Neříkám, že nejsou lepší,
ty co snad už nepolepšíš,
chytré, krásné, bezchybné,
neznaj lidi pochybné.

Já však nejsem holka z knížky.
Nemám ani půvab lišky.
Nemám jenom dobré známky,
mám však taky světlé stránky.

Spáti půjdu přesně v deset.
Občas chodím prádlo věšet.
Často tu i poklidím.
Rybám tiše závidím.

Jak si plavou sem a tam,
každej den jim žrádlo dám,
rožnu lampu, zpravím víko,
automatycký to výkon.

Nemít žádné starosti,
neztrácet své radosti,
neprožívat žalosti,
od všeho se odprostit...